Mikropiloty patří mezi další typ hlubinné základové konstrukce a jsou tvořeny štíhlým stavebním prvkem v základové půdě, nejčastěji se jedná o prvky vyrobené z oceli. Mikropiloty slouží pro přenášení tahových i tlakových účinků zatížení od konstrukce do zemního tlaku. Používá se v případech zakládání objektů ve stavebně omezených prostorách, při rekonstrukcích objektů a jejich založení, podchycení stávajících základů objektů či při zajištění ražeb podzemních děl. Mikropilota sestává ze tří částí: hlavy, která přebírá zatížení od stavební konstrukce, dříku, který prochází obvykle neúnosnými vrstvami a kořene, který je injektáží vetknut do okolní horniny a předává jí zatížení od stavebního objektu.
Výztuž mikropiloty nejčastěji tvoří sestava z dílů ocelových trubek, jedná se pak o tzv. trubkové mikropiloty (70/12 mm; 89/10mm; 108/16 mm, atd), spojených šroubovanými spojníky. Díly v kořenové části jsou pro možnost injektáže opatřeny perforací, případně se do vrtu k mikropilotě přiloží ještě injekční trubka. Mikropilota se provádí vrtáním zapaženého nebo nezapaženého vrtu, který je vyplněn aktivovanou cementovou směsí. Kořenová část se obvykle injektuje vzestupným způsobem pomocí dvojitého obturátoru, umožňujícího vícenásobnou řízenou injektáž. Mikropiloty mohou být opatřeny tlakovými nebo tahovými ocelovými hlavami, případně šroubovicí z prutu betonářské oceli pro zajištění spolehlivého spolupůsobení konstrukce a MP.